Глава четырнадцатая
ПРИЕЗД ПРОФЕССОРА СЕМИНА

   Жить бы и жить дяде Федору счастливо,  да что-то никак не получается. Только с  Шариком кое-как  разобрались,  тут  новая беда.  Приходит дядя Федор  однажды в  дом  и  видит:  стоит  Матроскин перед зеркалом и  усы красит. Дядя Федор спрашивает:
   - Что это с тобой, кот? Влюбился ты, что ли?
   Кот как засмеется:
   - Вот еще! Стану я глупостями заниматься! Просто мой хозяин приехал - профессор Семин.
   - А усы тут при чем?
   - А  при том,  -  говорит кот,  -  что я  теперь внешность меняю.  На нелегальное положение перехожу. Буду в подполе жить.
   - Зачем? - спрашивает дядя Федор.
   - А затем, чтобы меня хозяева не забрали.
   - Да кто же тебя заберет? Какие хозяева?
   - Профессор заберет. Ведь я же его кот. И Шарика могут забрать. Шарик ведь тоже его.
   Дядя Федор даже пригорюнился: а ведь верно, могут забрать.
   - Послушай,  Матроскин,  -  говорит он, - но как же они тебя заберут, если они тебя из дома выставили?
   - В том-то и дело,  что не выставили,  -  говорит кот.  -  Они, когда уезжали,  меня знакомым оставили.  А те -  другим знакомым.  А от других знакомых я сам убежал.  Они меня в ванную запирали,  чтобы я не линял по всем комнатам. И Шарик, наверно, так же бездомным стал.
   Дядя Федор задумался, а Матроскин продолжал:
   - Нет,  он профессор хороший.  Ничего профессор.  Только я сейчас и к самому замечательному не пойду.  Я хочу, дядя Федор, только с тобой жить и корову иметь.
   Дядя Федор говорит:
   - Я  уж  и  не  знаю,   что  делать.  Может,  нам  в  другую  деревню перебраться?
   - Больно хлопотно, - возражает кот. - И Мурку перевозить, и вещи... А потом,  к нам здесь уже все привыкли. Ничего, дядя Федор, не отчаивайся. Я и в подполе поживу. Ты лучше делом займись.
   - Каким еще делом?
   - А таким.  Дрова на зиму надо заготавливать -  зима на носу. Бери-ка ты веревку и в лес поезжай. И Шарика с собой возьми.
   Но Шарик, как узнал про профессора, тоже из дома выходить не захотел.
   - Поезжай,  поезжай,  -  говорит кот. - Тебе боялся нечего, тебя даже мать родная не узнает теперь. Ты же у нас пуделем стал.
   И они согласились.  Шарик веревку взял для дров, пилу и топор, а дядя Федор пошел тр-тр Митю заводить.
   Кот им говорит:
   - Запомните:  надо  только  березы пилить.  Березовые дрова  -  самые лучшие.
   Дядя Федор не согласен:
   - А мне березы жалко. Вон они какие красивые.
   Кот говорит:
   - Ты,  дядя Федор,  не о красоте думай, а о морозах. Как ударит сорок градусов, что ты будешь делать?
   - Не знаю,  - отвечает дядя Федор. - Только если все начнут березы на дрова пилить, у нас вместо леса одни пеньки останутся.
   - Верно,  -  говорит Шарик. - Это только для старушек хорошо, когда в лесу одни пеньки. На них сидеть можно. А что будут птицы делать и зайцы? Ты о них подумал?
   - Буду я еще о зайцах думать! - кричит кот. - А обо мне кто подумает? Валентин Берестов?
   - А кто такой Валентин Берестов?
   - Не знаю кто.  Только так пароход назывался,  на котором мой дедушка плавал.
   - Наверное,  он был хороший человек, если на нем твой дедушка плавал, - говорит мальчик. - И он не стал бы березы пилить.
   - А что бы он стал делать? - спрашивает кот.
   - Наверное, он бы стал хворост заготовлять, - предположил Шарик.
   - Вот мы так и сделаем! - сказал дядя Федор.
   И  поехали они с Шариком хворост заготовлять.  Весь трактор загрузили хворостом и сзади еще целую кучу веревками привязали. Потом они картошки напекли на костре, грибов нажарили на палочке и стали есть.
   А тр-тр Митя смотрел, смотрел на них и - как загудит! Дядя Федор чуть картошкой не подавился, а Шарик даже на два метра подскочил.
   - Совсем я про эту тарахтелку забыл,  -  говорит.  - Я думал, на меня самосвал едет.
   - А я думал,  что бомба взорвалась, - говорит дядя Федор. - Надо дать ему что-нибудь поесть.  А  то  он нас на тот свет отправит.  Гудит,  как пароход.
   Покормили они трактор и  решили домой ехать.  А  тут заяц мимо бежит. Шарик как закричит:
   - Смотрите - добыча!
   Дядя Федор его успокаивает:
   - Ты что,  забыл?  Ты же теперь пудель.  Ты скажи: "Тьфу ты! Какой-то заяц. Зайцы меня сейчас не интересуют. Меня интересует - тапочки хозяину приносить".
   Но Шарик свое говорит:
   - Тьфу  ты!  Какие-то  тапочки!  Тапочки  меня  не  интересуют!  Меня интересует - зайцев хозяину приносить! Вот я ему задам!
   И как дунет за зайцем - только деревья в обратную сторону побежали. А дядя Федор домой поехал.  Он  очень много хвороста привез.  Но Матроскин все равно недоволен:
   - От этого хвороста не тепло будет,  а  треск один.  Это не дрова,  а мусор. Я по-другому сделаю.

Chapitro dekkvara
ALVENO DE PROFESORO SJOMIN

Feliche kaj bonfarte povus vivi onklo Teodoro, sed ial tio neniam sukcesas. Jhus li solvis iel problemon pri Buleto, kiam aperis nova malfelicho. Revenas onklo Teodoro hejmen unufoje kaj vidas: Maristo staras kontrau spegulo kaj la lipharojn farbigas. Onklo Teodoro demandas:
- Kio okazis al vi, kato? Chu enamighis vi?
La kato - ek, ekridis:
- Nu diris vi! Chu okupighos mi pri stultajhoj? Mi ech vorton ne scias - enamighi! Simple revenis mia mastro - profesoro Sjomin.
- Kaj kiel tio koncernas la lipharojn?
- Tiel, - diras la kato, - char mi de nun shanghas la aspekton. Mi transiras al eksterlegha stato. Mi loghos en la subplankejo.
- Kiucele? - demandas onklo Teodoro.
- Tiucele, ke la mastroj ne reprenu min.
- Kiu do reprenos vin? Kiuj mastroj?
- La profesoro reprenos. Mi ja estas lia kato. Kaj Buleton ili povas repreni. Buleto ankau estas ties.
Onklo Teodoro ech ekmalghojis: ja ghuste, ili povas repreni.
- Auskultu, Maristo, - li diras, - kial ili reprenos vin, dum ili iam forpelis vin el la domo?
- Ghuste pri tio temas, ke ne forpelis ili, - diras Maristo. - Forveturonte ili lasis min je konatuloj. Kaj tiuj - je aliaj konatuloj. Kaj de la aliaj konatuloj mi fughis mem: ili shlosis min en tenejo por ke mi ne harshanghu en chiuj chambroj. Kaj Buleto vershajne ighis senhejma samtiel.
Onklo Teodoro enpensighis, kaj Maristo daurigis:
- Ne, li estas profesoro bona. Pli-malpli. Sed nun mi ech al la plej bona ne iros. Mi volas vivi, onklo Teodoro, nur kun vi kaj posedi bovinon.
Onklo Teodoro diras:
- Mi ech ne scias, kion fari. Eble ni transloghighu en alian vilaghon?
- Tro klopode, - oponas la kato. - Kaj Ronronjon necesus transveturigi, kaj la ajhojn... Kaj krome oni jam alkutimighis chi tie al ni. Ne, onklo Teodoro, ne malesperu. Mi loghos iom en la subplankejo, kaj vi prefere pri afero ekokupighu.
- Pri kiu afero?
- Jen pri kiu. Hejtlignon necesas provizi - vintro baldau venos. Prenu vi shnuron kaj veturu en la arbaron. Kaj Buleton ankau kunprenu.
Sed Buleto eksciinte pri la profesoro, ankau rifuzis eliri el la domo.
- Veturu, veturu, - diras la kato. - Estas nenio por ke vi timu, vin ech la patrino ne rekonus nun. Vi ja ighis pudelo.
Do ili konsentis. Buleto prenis shnuron por hejtligno, segilon kaj hakilon, dum onklo Teodoro iris funkciigi tr-ron Michjo.
La kato diras al ili:
- Memoru: necesas nur betulojn segi. Betula hejtligno estas plej bona.
Onklo Teodoro ne konsentas:
- Mi domaghas betulojn. Jen kiaj belaj ili estas.
La kato diras:
- Vi, onklo Teodoro, ne pri beleco pensu, sed pri frostoj. Kiam ekfrostos minus kvardek, kion vi faros?
- Mi ne scias, - respondas onklo Teodoro. - Tamen se chiuj eksegos betulojn por hejtligno, che ni restos ne arbaro, sed nura stumparo.
- Ghuste, - diras Buleto. - Tio estas bona nur por maljunulinoj kiam en arbaro restis nuraj stumpoj: sur ili oni povas sidi. Kaj kiel vivos birdoj kaj leporoj? Chu pensis vi pri ili?
- Chu ankorau pri leporoj mi zorgu?! - krias la kato. - Kaj pri mi kiu ekpensos? Chu Valenteno Berestov?
- Kaj kio estas Valenteno Berestov?
- Ne scias mi kio. Sed tiel nomighis la vaporshipo, sur kiu mia avo navigis.
- Vershajne li estis bona homo, se sur nomita pro li shipo via avo navigis, - diras la knabo. - Kaj li ne segus betulojn.
- Kaj kion li farus? - demandas la kato.
- Vershajne li provizus sekbrancharon, - supozis Buleto.
- Do ni ghuste tion faru! - diris onklo Teodoro.
Tiel ekveturis ili kun Buleto provizi sekbrancharon. Plenan traktoron ili sharghis per sekbrancharo, kaj ankorau grandan faskon alligis per shnuro malantaue. Poste ili bakis terpomon en lignofajro, fritis fungojn sur bastonetoj kaj ekmanghis.
Tr-ro Michjo rigardadis, rigardadis al ili kaj - ek, ekfajfegis! Onklo Teodoro apenau ne misglutis terpomon, kaj Buleto je du metroj saltis pro subito.
- Tute forgesis mi pri tiu chi bruulo, - li diras. - Mi pensis, ke kamiono al mi veturas.
- Kaj mi pensis, ke bombo eksplodis, - diras onklo Teodoro. - Necesas regali ghin per io, char alie ghi certe sendos nin en alian mondon, jen sonoregas kiel vaporshipo.
Nutris ili la traktoron kaj estis vojaghontaj hejmen, kiam preterkuris leporo. Buleto ekkriis:
- Rigardu - chasajho!
Onklo Teodoro trankviligas lin:
- Chu vi forgesis? Vi ja nun estas pudelo. Vi diru: "Fi-fi! Iu leporacho! Leporoj nun ne interesas min. Min interesas alporti pantoflojn por la mastro".
Tamen Buleto diras la sian:
- Fi-fi! Iuj pantofloj! Pantofloj ne interesas min! Min interesas alporti leporojn al la mastro. Tuj mi instruos ghin!
Do postkuregis li la leporon tiel, ke arboj ekflugis kontraudirekten, dum onklo Teodoro ekvojaghis hejmen. Li alveturigis ege multe da sekbrancharo, sed Maristo tutegale malkontentas:
- De tiu brancharo nur krako rezultos kaj neniu varmo. Tio estas ne hejtligno, sed nura rubajho. Ne, mi alie faros.

<< >>