ДВА БРАТА


И вот наступило тридцать первое декабря. В шесть часов накормил Старший Младшего ужином и сел читать книжку "Приключения Синдбада-Морехода". И дошёл он до самого интересного места, когда появляется над кораблём птица Рок, огромная, как туча, и несёт она в когтях камень величиною с дом.
Старшему хочется узнать, что будет дальше, а Младший слоняется вокруг, скучает, томится. И стал Младший просить брата:
- Поиграй со мной, пожалуйста.
Их ссоры всегда так и начинались. Младший скучал без Старшего, а тот гнал брата безо всякой жалости и кричал: "Оставь меня в покое!"
И на этот раз кончилось дело худо. Старший терпел-терпел, потом схватил Младшего за шиворот, крикнул: "Оставь меня в покое!" - вытолкал его во двор и запер дверь.
А ведь зимой темнеет рано, и во дворе стояла уже тёмная ночь. Младший забарабанил в дверь кулаками и закричал:
- Что ты делаешь! Ведь ты мне вместо отца!
У Старшего сжалось на миг сердце, он сделал шаг к двери, но потом подумал: "Ладно, ладно. Я только прочту пять строчек и пущу его обратно. За это время ничего с ним не случится".
И он сел в кресло и стал читать и зачитался, а когда опомнился, то часы показывали уже без четверти восемь.
Старший вскочил и закричал:
- Что же это! Что я наделал! Младший там на морозе, один, неодетый!
И он бросился во двор.
Стояла тёмная-тёмная ночь, и тихо-тихо было вокруг.
Старший во весь голос позвал Младшего, но никто ему не ответил.
Тогда Старший зажёг фонарь и с фонарём обыскал все закоулки во дворе. Брат пропал бесследно.
Свежий снег запорошил землю, и на снегу не было следов Младшего. Он исчез, как будто его унесла птица Рок.
Старший горько заплакал и громко попросил у Младшего прощенья.
Но и это не помогло. Младший брат не отзывался.
Часы в доме пробили восемь раз, и в ту же минуту далеко-далеко в лесу зазвенели бубенчики.
"Наши возвращаются,- подумал с тоскою Старший.- Ах, если бы всё передвинулось на два часа назад! Я не выгнал бы младшего брата во двор. И теперь мы стояли бы рядом и радовались".
А бубенчики звенели всё ближе и ближе; вот стало слышно, как фыркает лошадь, вот заскрипели полозья, и сани въехали во двор. И отец выскочил из саней. Его чёрная борода на морозе покрылась инеем и теперь была совсем белая.
Вслед за отцом из саней вышла мать с большой корзинкой в руке. И отец и мать были веселы, - они не знали, что дома случилось такое несчастье.
Finfine venis la tridek unua de Decembro. Je la sesa horo Pliaghulo satigis Malpliaghulon per vespermangho kaj eksidis por legi libron "La aventuroj de Simbado-maristo", kaj iom post iom ghislegis la plej interesan parton, kiam aperis super la shipo la birdo Ruho, grandega kiel nubego, kaj ghi portis per la ungegoj shtonon grandan kiel domo.
Pliaghulo volis ekscii, kio okazis plu, sed Malpliaghulo vagis chirkau li, enuis, angoris. Kaj Malpliaghulo komencis peti la fraton:
– Bonvolu! Ludu kun mi iomete!
Iliaj kvereloj chiam ekbrulis ghuste pro tio. Malpliaghulo enuis sen Pliaghulo, sed tiu chiam pelis la fraton for sen ajna kompato, kriante: "Lasu min trankvila!"
Tiufoje chio finighis tre malbone. Pliaghulo toleris, paciencis, poste kaptis Malpliaghulon je kolumo, ekkriis: "Lasu min trankvila!", elpushis lin en la korton kaj shlosis la pordon.
Sed dum la vintro ja frue mallumighas, kaj surkorte nigra nokto jam estis. Malpliaghulo tamburis sur la pordo per la pugnoj kaj kriis:
– Kion vi faras! Vi ja estas por mi anstatau la patro!
La koro de Pliaghulo premighis por momento, li pashis al la pordo, sed poste ekpensis:
"Bone, bone. Mi legos nur kvin liniojn kaj poste enlasos lin. Dum tiu tempo nenio okazos al li".
Li sidighis en fotelon, komencis legi kaj absorbighis, kaj kiam li rememoris chion, tiam sur horlogho jam estis la oka sen kvarono.
Pliaghulo saltlevighis kaj ekkriis:
– Kion mi faris! Malpliaghulo estas tie, sub frosto, sola, nevestita!
Kaj li jhetis sin al la korto.
Estis tre malluma nokto, kaj tre mallaute estis chirkau li.
Pliaghulo per tuta sia vocho vokis Malpliaghulon, sed neniu respondis al li.
Tiam Pliaghulo lumigis lampon kaj kun ghi traserchis chiujn angulojn en la korto.
La frato senspure malaperis.
Fresha negho kovris la teron, kaj sur la negho spuroj de Malpliaghulo forestis. Li malaperis, kvazau la birdo Ruho forportis lin.
Pliaghulo amare ekploris kaj laute petis pardonon de Malpliaghulo.
Ankau tio ne helpis. La plijuna frato ne respondis.
La horlogho en la domo sonis per ok batoj, kaj en tiu chi minuto tre malproksime en arbaro sonoriletoj ektintadis.
"La niaj revenas", – Pliaghulo pensis kun malghojo. – "Ve, se chio revenus je du horoj antauen, do mi ne forpelus la plijunan fraton en la korton. Kaj nun ni starus kune kaj ghojus".
La sonoriletoj tintadis pli kaj pli proksime; komencis esti audeble, ke la chevalo ronkis, jen la glitveturilo ekknaris kaj eniris en la korton. La patro saltis el la glitveturilo. Lia nigra barbo kovrighis per prujno kaj estis tute blanka.
Post la patro la patrino eliris el la glitveturilo kun granda korbo en la mano. Ambau gepatroj estis gajaj, – ili ne sciis, ke tia malfelicho okazis en la hejmo.

<< >>