ДВА БРАТА


Старик приближался, а мальчик не смел бежать быстрее, - ледяная земля была такая скользкая. И вот, когда он уже думал, что погиб, зайцы вдруг бросились кубарем под ноги злому старику. И Прадедушка Мороз упал, а когда поднялся, то зайцы ещё раз и ещё раз свалили его на землю. Они делали это дрожа от страха, но надо же было спасти лучшего своего друга. И когда Прадедушка Мороз поднялся в последний раз, то мальчик, крепко держа в руках своего брата, уже был далеко внизу, в живом лесу. И Прадедушка Мороз заплакал от злости. И когда он заплакал, сразу стало теплее. И Старший увидел, что снег быстро тает вокруг, и ручьи бегут по оврагам. А внизу, у подножия гор, почки набухли на деревьях.
- Смотри - подснежник! - крикнул Старший радостно.
Но Младший не ответил ни слова. Он по-прежнему был неподвижен, как кукла, и печально глядел прямо перед собой.
- Ничего. Отец всё умеет делать! - сказал Старший Младшему.- Он оживит тебя. Наверное оживит!
И мальчик побежал со всех ног, крепко держа в руках брата. До гор Старший добрался так быстро с горя, а теперь он мчался, как вихрь, от радости. Ведь всё-таки брата он нашёл.
Вот кончились участки лесничих, о которых мальчик только слышал, и замелькали участки знакомых, которых мальчик видел раз в год, раз в полгода, раз в три месяца. И чем ближе было к дому, тем теплее становилось вокруг. Друзья-зайцы кувыркались от радости, друзья-белки прыгали с ветки на ветку, друзья-птицы свистели и пели. Деревья разговаривать не умеют, но и они шумели радостно, - ведь листья распустились, весна пришла.
И вдруг старший брат поскользнулся.
На дне ямки, под старым клёном, куда не заглядывало солнце, лежал подтаявший тёмный снег.
И Старший упал.
И бедный Младший ударился о корень дерева.
Сразу тихо-тихо стало в лесу.
И из снега вдруг негромко раздался знакомый тоненький голос:
- Конечно! От меня. Так. Легко. Не уйдёшь!
И Старший упал на землю и заплакал так горько, как не плакал ещё ни разу в жизни. Нет, ему нечем было утешиться.
Он плакал и плакал, пока не уснул с горя как убитый.
La maljunulo proksimighadis, sed la knabo timis kuri pli rapide, char glacia tero estis tiom glita. Sed kiam li jam opiniis sin pereinta, subite la leporoj jhetis sin sub piedojn de la malica maljunulo. Do Praavo Frosto falis, kaj kiam li restarighis, la leporoj ree kaj ree faligis lin. Ili faris tion, tremante pro timo, sed ili ja devas savi sian plej bonan
amikon. Kaj kiam Praavo Frosto lastafoje restarighis, tiam la knabo, forte
tenante sian fraton per la manoj, jam malsuprenighis foren, en la vivan arbaron. La Praavo Frosto ekploris pro kolero. Kaj kiam li ekploris, tuj chie ighis pli varme. Pliaghulo ekvidis, ke negho degelas, riveretoj fluas tra ravinoj kaj pli malsupre, apud piedoj de la montoj, burghonoj shvelas sur arboj.
– Vidu, jen galanto! – Plaghulo ghoje kriis.
Sed Malpliaghulo ne respondis ech unu vorton. Ghis nun li estis senmova, kiel pupo, kaj malgaje rigardis rekte antauen.
– Ne gravas! Nia patro povas fari chion! – Plaghulo diris al Malpliaghulo. - Li revivigos vin. Vershajne, revivigos!
La knabo kuris kiel eble pli rapide, forte tenante sian fraton per la manoj. Pliaghulo atingis la montojn tiel baldau pro malghojo, kaj nun pro ghojo li flugis reen, kiel vento. Char, malgrau chio, li ja trovis la fraton.
Jen finighis la terenoj de tiuj arbaristoj, pri kiuj la knabo nur audis, kaj preterflugis la terenoj de konataj arbaristoj, kiujn la knabo vidis nur foje en jaro, en duonjaro, en tri monatoj. Ju pli proksime al la hejmo estis li, des pli varme estis chirkaue. La amikoj-leporoj ruladis sin pro ghojo, la amikoj-sciuroj saltadis de unu brancho al la alia, la amikoj-birdoj fajfis kaj kantis. Arboj paroli ne scipovas, sed ankau ili ghoje bruis, char folioj malfermighis, do la printempo venis.
Sed neatendite piedo de la pliagha frato glitis.
Sur fundo de kaveto, kien radioj de la suno ne atingis, estis malseka griza negho.
Kaj Pliaghulo falis.
Do kompatinda Malpliaghulo batis sin al radiko de la arbo.
Tuj plena senbruo ekregis en arbaro.
Kaj subite la konata akuta vocho mallaute audighis el la negho:
– Certe! Oni. Ne povas. Tiom facile. Fughi. De mi.
Pliaghulo falis teren kaj ekploris tiel senespere, kiel li ne ploris ghis nun ech foje en la tuta vivo. Ja ne ekzistis io, kio povus konsili lin.
Li ploradis, ghis pro malghojo ekdormis kiel mortinta.

<< >>